Malé děti i důchodci. Přes čtyři tisíce sokolů rozcvičily Brno

Praporečníci, cvičenci, pozor! K vlajce hleď! Z reproduktorů na sokolském hřišti v brněnské Kounicově ulici se hlasitě ozývají rozkazy pro tisíce lidí. Společně zaplnili téměř celou plochu, prsí své hrudi v tričkách se sokolským logem. Mezitím vybraná četa uličkou nese českou vlajku ke stožáru.

Na akci Sokolské Brno se 5.- 6. června „slétly" téměř čtyři a půl tisíce sokolů. Vyvrcholením třídenního maratonu, který oslavuje zdravý pohyb, je přehlídka hromadných skladeb. „K poctě zbraň!" přikazuje neviditelný hlas na úvodním ceremoniálu k jednačtyřiceti praporečníkům.

Někteří z nich na sobě mají šedé sokolské kroje. Další cvičenci jsou připravení ve sportovním úboru. Na pokyn ve stejný okamžik zvedají vlajky sokolských žup. Na úvod hraje národní hymna. Účastníci na hřišti z plných plic zpívají. Diváci v hledišti vstávají a přidávají se.

O deset minut později zaznívá dětská píseň. „Ten, kdo chce mít pružné tělo, cvičí, cvičí," ozývá se. Ze všech stran se rojí malé děti v červeném oblečení. Po hřišti se mihotají jako mravenci. Dělají dřepy nebo společně skáčou do rytmu. Občas se podívají na jednu z předcvičitelek, aby si připomněly další kroky.

Sportovci se na závěrečné akci, která připomíná pětadvacet let od obnovení činnosti Sokola, představují při čtrnácti hromadných skladbách. „Na vystoupení trénují samostatně od začátku podzimu. Na místě jim pak stačí už jen několik hodin na secvičení," popisuje starostka brněnské župy Jana Máchala Ludmila Ryšavá.

To už z velkého pódia za nadšeného jásotu osmnácti set diváků děti odcházejí. „Luci, ahoj. Jsi naše hvězda," mávají rodiče své dceři, která s úsměvem na tváři pochoduje po stadionu. Ta ji na oplátku pošle letmý polibek.

Po dětech vpochoduje na scénu 570 žen v růžových tričkách. Obuté v bílých jarmilkách cupitají, aby každou chvíli vytvořily nový obrazec. „Je úžasné, že se zapojují jak mladší, tak důchodkyně. Těm starším to sluší víc. Krásně se usmívají," shrnuje přihlížející Monika Stránská a ukazuje na hřiště, kde vystupuje její matka i sestra.

Nejstarší ženě je osmaosmdesát let. Ona i její kolegyně si akci užívají. „Při odchodu mi do očí vhrkly slzy. Před vystoupením jsem byla nervozní, ale zvládla jsem to. Jsem dojatá, že tento víkend slavíme čtvrt století od obnovení," popisuje nostalgicky důchodkyně Marie Chrbáčková.

Nejmladším sportovcům jsou teprve dva roky. Nastupují v černožlutých dresech. Některé přinášejí rodiče na zádech, jiní poskakují a drží se společně za ruce. „Na políčku v jetelíčku, tam kde potok pramení," rozezní se a děti i s rodiči vesele poskakují.

I když se matky a otcové úporně snaží nepokazit ani jeden krok a držet formaci, jejich dětem je to jedno. Tancují podle sebe nebo spokojeně sedí na barevných kbelících. Po vystoupení si většina rodičů své potomky odnáší na ramenou. Děti divákům nadšeně mávají stuhami. „Nic nevidím. Máváš mi přímo před obličejem," upozorňuje zpocená a unavená matka.

Ještě před hromadnými skladbami většina sokolů v neděli slavnostně prošla městem. „Vyrazili jsme o půl druhé ze Zelného trhu. Vepředu šli praporečníci s vlajkami. Zbytek kráčel nadšeně za nimi," popisuje průvod sokol Jan Studnička.

Pro nejmenší si organizátoři sokolského víkendu připravili doprovodný program. Děti mezi sebou soutěží v Tyršově sadu i pod hradem Špilberk. „Chytej. Ať ti to nespadne stejně jako před tím," upozorňuje sedmiletého Michala Hlinku na cestě pod hradem mladý sokol ve žlutém a následně háže létající talíř.

Na jednom ze stanovišť děti hrají hry z mnoha zemí světa nebo se učí základy městského parkouru. Jiní zkoušejí žonglovat s míčky. „Zatím ti dám dva. Až se je naučíš přehazovat, přidáme třetí," ukazuje instruktor chlapci v kšiltovce, jak si správně přehazovat balonky. Nejprve dostane červený, poté modrý. Chlapec si míčky přehodí třikrát, pak mu spadnou na zem. Neztrácí naději, zvedá je a pokračuje v tréninku. Stejně jako všichni sokolové s úsměvem na rtech.

7.6.2015

Autor: Ema Zezulová
 

Podivín se také zůčastnil této akce, bratr František Trecha hrdě kráčel v průvodu s praporem naší sokolské jednoty Podivín a sestry Nina a Marcela Kingové vystoupily v hromadných skladbách " Pro radost" a "Sportuj s námi"